Zlí důchodci

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 ... 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Napsat příspěvek

Velikost písma:

inkakřivák

81787

32851

9.6.21 13:34

načítám...

@stinga píše:
ale společnost musí akceptovat nejslabší články, ty a já covid přežijeme asi v pohodě, ale ti důchodci mají docela velké % úmrtnosti

Dnes jsem byla pro druhou dávku, tak i já důchodce doufám přežiju.
A protože já jsem taky důchodce, tvrdím, že důchodci nejsou zlí. Jsou stejní, jako ostatní. Jo, mají míň trpělivosti, a možná i min důvodů k úsměvum, protože na ně mladí dost času, častěji je něco bolí, než ladnou, co dřív. Ale k tomu dojdeme časem všichni.
A ano, velká část z těch třiceti tisíc byli důchodci. A v očkovacím centru u nás visí obrázek dvou žen, staré a mladší, dětská kresba. A na něm poděkování paní doktorce, že ulehčila poslední chvíle babičky a tety. Takže samozřejmě chápu i to, že se ti opravdu staří Bali mnohem víc. Ono i když jsme důchodci, tak se nám na světě furt líbí. Většinou.

načítám...
Citovat
Zmínit

stinga

80976

77296

9.6.21 13:37

načítám...

@inkakřivák píše:
Dnes jsem byla pro druhou dávku, tak i já důchodce doufám přežiju.
A protože já jsem taky důchodce, tvrdím, že důchodci nejsou zlí. Jsou stejní, jako ostatní. Jo, mají míň trpělivosti, a možná i min důvodů k úsměvum, protože na ně mladí dost času, častěji je něco bolí, než ladnou, co dřív. Ale k tomu dojdeme časem všichni.
A ano, velká část z těch třiceti tisíc byli důchodci. A v očkovacím centru u nás visí obrázek dvou žen, staré a mladší, dětská kresba. A na něm poděkování paní doktorce, že ulehčila poslední chvíle babičky a tety. Takže samozřejmě chápu i to, že se ti opravdu staří Bali mnohem víc. Ono i když jsme důchodci, tak se nám na světě furt líbí. Většinou.

já vím, děda zemřel v 96 a chtěl ještě žít

načítám...
Citovat
Zmínit

Oli.Lyon

6161

5493

9.6.21 13:52

načítám...

Generalizovani je úplně na pytel. Duchodci jsou ve většině případů takoví, jací byli zamlada. Je to stejnej mix jako v jakékoliv jiné věkové skupině. Neříkám, ze nekdo nemůže s vekem zahorknout, znervoznet, ale osobnost se mu nejspis nezmění. Kdo je dobrák, bude za mě spíš ještě větší dobrak, a bohuzel i naopak. Ja bych nepausalizovala. Není to fer. Ted u jednoho doktora jsem taky musela poslouchat dvě duchodkyne, jak lamentujou nad dnesni strasnou mladou generaci… Ja jen doufam, ze nebudu ve stáří tak mimo a tohle nebudu nikdy rikat.

načítám...
Citovat
Zmínit

agirt

262

357

9.6.21 14:25

načítám...

Já se staršími lidmi vycházím, třeba hrozně ráda poslouchá, když vypráví. Ale pražští důchodci pro mě také byla speciální kategorie.
Už je to tedy pměrně dávno, tak snad se trochu uklidnili, ale jako křupanovi ze vsi mi tenkrát přišli strašně nervní a neurvalí. Jednou se mi stalo, že se v obchodě stála fronta na košíky, bylo tam hodně lidí. Tak jsem si jí trpělivě vystála a paní, která košík vracela mi ho podávala přímo do ruky. V tom hodila od dveří myšku poměrně již letitá důchodkyně, košík mi i přes protesty té, co mi jej podávala vyrvala a pak chodila po krámě a skuhrala, že kdyby měla více času, tak samozřejmě pustí mládí před sebe.
Neurvalé mi přišlo i chování v MHD. Většinou, když se dožadovali místa-občas nějakého konkrétního, tak málokdy jsem zaregistrovala, že by žádaného pozdravili a nějak slušně požádali. Já radši vždy stála, pokud nebylo úplně prázdno. Jen jednou v životě jsem si ohradila, když paní přišla ke mě a začla se bez pozdravu ohánět kartičkou, ať jí okamžitě uvolním místo…jestli by nemohla požádat někoho jiného, že mi je opravdu zle, sotva stojím na nohou. No, nemohla. Jela jsem tehdy s vysokou horečkou od lékaře s receptem na ATB-který jsem jí ukazovala. Zbytek cesty jsem proseděla na zemi na schodech. Dnes to už třeba vidím jinak, byla bych asertivní a místo bych neuvolnila.
No a vrchol pražského důchodce byl pán, který na mě zavolal policii. Čekala jsem na kamarádku na chodníku před domem. Jen jsem tam prostě stála, než dojde dolů. Nekouřím, ani nemám nějaký vybučující vzhled…ale pán vylezl z baráku a: co tady děláš? (bylo mi 32). Nevěřícně zírám, tak opakuje otázku. Poprvé jsem byla pohotová a ve stejném tónu mu odvětila: a co je ti do toho?? Pán zrudnul, vytáhnul mobil a zavolal na mě policii. Oni tam byli kupodivu hned a málem to dopadlo, že odvezli jeho Jeho argument, že jsem na něj byla drzá, je nepřesvědčil. Ke mně se chovali zdvořile s tím, že pán již mne nebude obtěžovat.
Myslím si, že stáří si automaticky úctu nezaslouží. Stáří není žádná zásluha a lidé mohou být dobří a špatní v jakémkoliv věku.

načítám...
Citovat
Zmínit

Konnny

9243

4093

9.6.21 14:53

načítám...

@agirt píše:
Já se staršími lidmi vycházím, třeba hrozně ráda poslouchá, když vypráví. Ale pražští důchodci pro mě také byla speciální kategorie.
Už je to tedy pměrně dávno, tak snad se trochu uklidnili, ale jako křupanovi ze vsi mi tenkrát přišli strašně nervní a neurvalí. Jednou se mi stalo, že se v obchodě stála fronta na košíky, bylo tam hodně lidí. Tak jsem si jí trpělivě vystála a paní, která košík vracela mi ho podávala přímo do ruky. V tom hodila od dveří myšku poměrně již letitá důchodkyně, košík mi i přes protesty té, co mi jej podávala vyrvala a pak chodila po krámě a skuhrala, že kdyby měla více času, tak samozřejmě pustí mládí před sebe.
Neurvalé mi přišlo i chování v MHD. Většinou, když se dožadovali místa-občas nějakého konkrétního, tak málokdy jsem zaregistrovala, že by žádaného pozdravili a nějak slušně požádali. Já radši vždy stála, pokud nebylo úplně prázdno. Jen jednou v životě jsem si ohradila, když paní přišla ke mě a začla se bez pozdravu ohánět kartičkou, ať jí okamžitě uvolním místo…jestli by nemohla požádat někoho jiného, že mi je opravdu zle, sotva stojím na nohou. No, nemohla. Jela jsem tehdy s vysokou horečkou od lékaře s receptem na ATB-který jsem jí ukazovala. Zbytek cesty jsem proseděla na zemi na schodech. Dnes to už třeba vidím jinak, byla bych asertivní a místo bych neuvolnila.
No a vrchol pražského důchodce byl pán, který na mě zavolal policii. Čekala jsem na kamarádku na chodníku před domem. Jen jsem tam prostě stála, než dojde dolů. Nekouřím, ani nemám nějaký vybučující vzhled…ale pán vylezl z baráku a: co tady děláš? (bylo mi 32). Nevěřícně zírám, tak opakuje otázku. Poprvé jsem byla pohotová a ve stejném tónu mu odvětila: a co je ti do toho?? Pán zrudnul, vytáhnul mobil a zavolal na mě policii. Oni tam byli kupodivu hned a málem to dopadlo, že odvezli jeho Jeho argument, že jsem na něj byla drzá, je nepřesvědčil. Ke mně se chovali zdvořile s tím, že pán již mne nebude obtěžovat.
Myslím si, že stáří si automaticky úctu nezaslouží. Stáří není žádná zásluha a lidé mohou být dobří a špatní v jakémkoliv věku.

Tak ja ziju v Praze cely zivot a duchodci mi přijdou vcelku normalni. Pamatuju si jedinou příhodu, to uz je spousta let.
Jsem byla v 8mes teh, velké uz bricho, prehlidnout se nedalo. A sedela jsem v tramvaji vepredu na miste pro invalidy.
A baba s nejakou berli zamavala průkazkou a musela jsem vstat, tehotna netehotna.
Nemohla si rict někomu vedle.
To si pamatuju cely zivot a taky si rikam, ze byt to dnes tak proste nevstanu.